585 751 808 / 602 705 159 info@klinikatosa.cz

Veterinární klinika

Hledáte vhodnou veterinární péči v Olomouci a okolí? Pak nám neváhejte zavolat, napsat e-mail nebo můžete přijít osobně.

Sjednat schůzku

Aktuality


 

  

Světový den vztekliny

Datum konání: 28. 9. 2014

Den 28. září vyhlásila OIE (původně Office International des Epizooties, odtud OIE, nyní Organisation mondiale de la santé animale neboli The World Organisation for Animal Health - Světová organizace pro zdraví zvířat) jako "Světový den vztekliny". Je třeba připomínat, že tato nákaza v řadě zemí Evropy, včetně naší republiky, sice hrozbou není, ale v celém světě jde stále o velký problém.

V ČR nebyla vzteklina zaznamenána od roku 2002 a od roku 2004 jsme právě OIE uznáni za zemi prostou této nákazy. Stálo to velké úsilí, od konce devadesátých let jsme u nás vakcinovali volně žijící lišky, které jsou přirozeným nejrozšířenějším hostitelem tohoto i člověka ohrožujícího onemocnění. Stálo to velké peníze, je ale třeba si uvědomit, že jde o smrtelné onemocnění. Nicméně i nadále v ČR probíhá monitoring, kdy je vyšetřován předepsaný počet ulovených lišek (plán je 4000 ulovených lišek, vyplácí se 380 korun za kus). Sledujeme pečlivě situaci v okolních zemích, kde se vzteklina stále vyskytuje, například u nejbližších sousedů v Polsku, v balkánských zemích, v Turecku i v zemích severní Afriky, nemluvě o dalších zemích.

Je třeba stále upozorňovat chovatele na povinnost vakcinace proti vzteklině u psů, ale i cestujících koček či fretek. Varování se týká i cestovatelů do rizikových oblastí, kde se vzteklina vyskytuje a člověka může poranit a nakazit nejen pes, ale třeba i šakal nebo opice. Pozor také na dovozy vnímavých zvířat, vždy musejí být vakcinována.

Podle údajů OIE vzteklina každým rokem zabíjí kolem 70 000 lidí po celém světě, většinou jde o děti v rozvojových zemích. Více než 95 % případů u lidí je způsobeno kousnutím psa, který je vzteklinou infikovaný. A přitom by tato nemoc už nemusela existovat. Na rozdíl od mnoha jiných chorob, existuje nástroj potřebný k vymýcení vztekliny, a tím je vakcinace. O zkušenostech s ní mohou podat svědectví země, kde se vzteklinu podařilo plošnou vakcinací zlikvidovat. Jde o území, kde se vyskytují vektoři vztekliny, tedy lišky, popřípadě jiná vnímavá volně žijící zvířata. A takovouto zemí, kde se díky plošné vakcinaci podařilo vzteklinu vymýtit, je i Česká republika.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS


Publikováno 1. 10. 2014 14:05

Cestovat se psem?

Proč ne? Vždyť je to "přítel" člověka! Není ale dobré toto přátelství příliš vystavovat zkouškám a zvážit, zda není pro pejska lepší, aby zůstal doma s někým, koho dobře zná a s nímž vychází. Platí to zejména při plánování přespříliš turistických dovolených.

Nicméně, na co při cestách za hranice nezapomenout? Z veterinární legislativy pro účely neobchodních přesunů, tj. v případě cestování v rámci EU, vyplývá, že pes musí být označen mikročipem, který musí splňovat normy ISO 11784 nebo 11785; označení tetováním je uznáváno, pokud je jasně čitelné a bylo prokazatelně provedeno před 3. červencem 2011, a musí být provázen pasem! Musí mít platné očkování proti vzteklině potvrzené v pasu, při očkování musí být pes již označen, (pes se musí znovu přeočkovat proti vzteklině i v případě, že je již v imunitě, ale není označen a kvůli plánované cestě do zahraničí se nově musí dooznačit - platným se v tomto případě očkování proti vzteklině stává po 21 dnech.). Velká Británie, Irsko, Malta a Finsko požadují 120 - 24 hodin před vstupem ošetření proti echinokokóze, tj. odčervení. Účinnou látkou musí být praziquantel, v pase musí být zaznamenán podaný lék, výrobce, dávka léku, datum a hodina aplikace. Toto musí veterinární lékař potvrdit do pasu razítkem a podpisem. Pes nesmí být určen k prodeji a musí být doprovázen svým majitelem.

Ale pozor: V jednotlivých státech EU jsou různě nastaveny požadavky týkající se určitých plemen psů. Je potřeba si tyto informace ověřit u veterinárních autorit dotyčných zemí, popřípadě vyslanectví.

Při cestách mimo EU je třeba se informovat dotyčné země (veterinární autority, ambasády), to znamená požádat o sdělení podmínek pro vstup se psem do dotyčné země. V případě zpětného návratu se psem ze zemí mimo EU jsou podmínky odlišné pro různé státy. Tyto země mimo EU jsou zařazeny do seznamů podle jejich nákazové situace, tj. dle rizika zavlečení vztekliny zpět do EU. Pro návrat psa z některých zemí je proto vyžadováno kromě očkování na vzteklinu i vyšetření krve na přítomnost protilátek proti původci vztekliny. Zařazení na seznamy jednotlivých zemí mimo EU se mění, protože i vzteklina, tak jako jiná infekční onemocnění, může být na území zavlečena. Proto je nutné mít vždy aktuální informace a čerpat z informací dostupných na webových stránkách Státní veterinární správy www.svscr.cz pod odkazem Cestování se psy… nebo přímo kontaktovat Odbor vnějších vztahů a kontroly dovozu a vývozu Státní veterinární správy.

Proti minulým rokům nějaké podstatné změny nejsou, nové je snad jedině to, že Chorvatsko je členem EU a platí zde stejné podmínky.

I v zemích EU existují rizika, se kterými je potřeba počítat zejména v těch jižních zemích, kde by pes mohl při kontaktu s místními psy "chytit" nějaké exotické, u nás se nevyskytující onemocnění či parazity. Je třeba mít psa stále "ve své moci" a nenechat jej se volně pohybovat.

Vždy je dobré se před plánovanou cestou poradit se s praktickým veterinárním lékařem a zvážit vakcinaci i proti nákazám, které nejsou povinné, jde například o psinku, parvovirózu, leptospirózu, heapatidu, psincový kašel aj.

Prakticky totéž platí i v případě, že by se někdo rozhodl cestovat s kočkou. Povinné očkování je pouze proti vzteklině, ale i v tom případě, že nikam mňoukalka necestuje. Z doporučených očkování lze zmínit zejména proti panleukopenii koček a kaliciviróze a herpesviróze koček.

A několik praktických rad na cestu: Asi opravdu nejproblematičtější může být samotná cesta v porovnání s pobytem na místě. Proto je vhodné doporučit vzít s sebou pro psa nějakou hračku, vodu, jeho misku, během cesty zastavovat, proběhnout se, nabídnout nápoj a cestu plánovat na večerní nebo ranní hodiny. A nikdy nenechat psa v uzavřeném autě. Kvůli skleníkovému efektu se prostor vozidla v krátké době přehřeje tak, že to může ohrozit život zvířete. V případě přehřátí chladit tlapky a podat nápoj, odraženou vodu. A to platí i pro kočku, ovšem s tím, že nechat proběhnout ji lze pouze na vodítku.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS

Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS: www.svscr.cz.


Publikováno 6. 6. 2014 17:37

Státní veterinární správa vyzývá majitele psů

Státní veterinární správa vyzývá majitele psů, přivezených od neznámých majitelů nebo neznámého původu, v posledních zhruba šesti měsících ze zemí, kde se rozmáhá vzteklina (zejména jde o Rumunsko), aby neprodleně kontaktovali nejbližší krajskou veterinární správu! Je to proto, aby mohl být kontrolován zdravotní stav těchto psů a bylo zajištěno jejich klinické vyšetření a prokázáno, zda byli vakcinováni proti vzteklině a byla také prověřena účinnost této vakcinace.

Vzhledem k délce inkubační doby (klinické příznaky vztekliny se mohou projevit až do 7 měsíců), je možné, že i očkované zvíře může mít vzteklinu, zejména pokud je neznámého původu a nelze doložit, že nepřišlo do kontaktu s pozitivním zvířetem.

Již jsme upozorňovali, že hrozí riziko zavlečení vztekliny na území ČR, zejména ze zemí, kde se vzteklina stále vyskytuje. Jde především o balkánské země, ale například i o Polsko a samozřejmě i o země mimo EU.

V ČR se vzteklina nevyskytuje od roku 2002, za zemi prostou této nákazy jsme byli uznáni OIE (Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat) roku 2004. Ozdravení trvalo řadu let a stálo to nemalé peníze.

Je velmi nezodpovědné při dovozech psů podstupovat riziko zavlečení vztekliny na naše území. Je třeba důrazně varovat, že ti, kdo dovezou psy neznámého původu v diskutabilním zdravotním stavu, mohou ohrozit sami sebe, i celou svojí rodinu, včetně dětí i zdraví sousedů a zvířat ve svém okolí. Ještě jednou zdůrazňujeme, že vzteklina je opravdu smrtelné onemocnění, které může vážně ohrozit nejen zdraví, ale i život zvířat a lidí.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS

Tisková zpráva 20. 2. 2014


Publikováno 24. 2. 2014 8:02

Už "vzteklého" psa vakcinace neochrání

 

 TISKOVÁ ZPRÁVA 12. 2. 2014

Už "vzteklého" psa vakcinace neochrání.

Je jistě pěkné chtít prospět, zachránit, ale je třeba si uvědomit, za jakou cenu, a jaká rizika podstupují ti, kdo si vozí z různých cest živé suvenýry. Nebo ti, kdo chtějí zachránit před krušným osudem pejska ze země X nebo Y.

Při dovozu jakéhokoli zvířete je třeba splnit řadu podmínek, které nejsou zbytečně byrokratické, ale mají zabránit zavlečení různých nákaz, zejména vztekliny. To znamená, hovoříme-li o psovi, že musí být klinicky zdravý a musí být vakcinovaný, zejména proti vzteklině.

Ovšem i v Evropě je celá řada zemí, například na Balkáně, kam třeba patří i Rumunsko, kde je vzteklina prakticky všudypřítomná, a nakaženy jsou nejen lišky a jiná volně žijící zvířata, ale též psi, kočky, skot i ovce či koně. Do jisté míry se toto týká i části Polska. Vzteklina se tam dnes vyskytuje již i v oblastech do 150 km od českých hranic.

Vzteklina se přenáší přímým kontaktem přes poraněnou kůži, například při pokousání nebo poškrábání. Virus se pak během několika málo dní pomnoží v místě vstupu a pak postupuje dále nervovými vlákny do mozku. A v tom spočíván jeho zákeřnost. Virus postupující podél nervových vláken nevyvolává imunitní reakci organismu, nevznikají protilátky, které by zvíře ochránily anebo které by mohly posloužit diagnostice. A proto v tomto období nelze vzteklinu na zvířeti rozpoznat. A pokud je v tomto období provedena vakcinace, tak vytvořené protilátky nemají k viru přístup, protože ten je "schován" v nervových vláknech. A proto pokud je zvíře vakcinováno až po infekci, kdy se už virus šíří v nervech, tak ani tato vakcinace nezabrání vzniku onemocnění. Nemocné zvíře, bohužel, poznáme až po propuknutí nervových příznaků , to znamená až 6 měsíců po nakažení. A zde je další velké riziko pro milovníky zvířat, protože infikované zvíře vylučuje virus vztekliny ve slinách už 3 - 4 dny před propuknutím klinických příznaků. Takže na zvířeti nelze poznat, zda má vzteklinu, či nikoli. Může se jevit jako zdravé, ale již vylučuje virus a může nakazit člověka nebo jiné zvíře.

A proto pokud dojde k poranění člověka neznámým zvířetem v oblasti s výskytem vztekliny, je třeba vždy navštívit lékaře! A pozor i na kočky, ty přenášejí vzteklinu nejčastěji poškrábáním, protože na drápech mají kontaminované sliny. Pokud se člověk chce vypravit do oblasti, kde se vzteklina vyskytuje, a je jich poměrně hodně (v Evropě i mimo ni) a nebude v blízkosti lékařské péče, měl by po poradě s humánním lékařem zvážit možnost vakcinace. I u lidí je to efektivní metoda, jak se této nemoci bránit.

Z důvodů ochrany lidí před infekcí touto zákeřnou smrtelnou nemocí existují poměrně přísná pravidla pro přemísťování psů, koček, fretek a dalších zvířat, která požadují přesnou identifikaci zvířete, znalost prostředí odkud zvířata pocházejí a doloženou správnou vakcinaci. Tato opatření se mohou někomu zdát zbytečně přísná a omezující, ale jsou to požadavky nezbytné, protože vzteklina je nemoc zákeřná a i v případě onemocnění člověka prakticky končí fatálně (není-li včas léčen).

To, že si u nás nikdo nevzpomene, že by někdy slyšel o tom, že někdo na vzteklinu zemřel, neznamená, že toto nebezpečí neexistuje. V zemích, kde je tato nákaza obvyklá, vědí své. V případě poranění nemocným zvířetem (psem, kočkou, ale třeba i beranem či opicí) je nutné vyhledat co nejdříve lékaře. To platí i při poranění neznámým zvířetem. Není na co čekat.

Je tedy možné opět a opět připomenout, že kdo chce prospět zvířatům, ať se poohlédne v českých útulcích! Dovozy zvířat s neznámým zdravotním stavem mohou ohrozit nejen dovozce, ale i lidi v jejich okolí. V každém případě je vždy nezbytně nutné dodržovat stanovená pravidla pro dovoz zvířat ze zahraničí. Tyto informace jsou k dispozici například na webových stránkách Státní veterinární správy.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS

 


Publikováno 17. 2. 2014 16:13

Na našem pracovišti rentgenujeme digitálně.........

.............jako jediné pracoviště v Olomouci. Co to znamená:

naši pacienti jsou vystaveni výrazně nižším dávkám RTG záření protože:

-kde jsme museli dříve dělat více snímků, nyní většinou stačí jeden

-pravděpodobnost nepovedeného RTG snímku je skoro nulová, nemusíme rentgenovat   opakovaně a zatěžovat pacienta a majitele

-digitální sensor je citlivější na RTG záření než klasické filmy, používáme slabší dávky záření

odpadá zdlouhavý a nepříjemný proces vyvolávání snímku

rychlost hotového snímku je několik málo minut (na počkání)

snímky se snadno a velice přehledně archivují

snímek si můžete odnést na USB flash disku nebo ve formátu JPG

nezatěžujeme životní prostředí použitými chemikáliemi z procesu vyvolávání

 


Publikováno 4. 12. 2013 13:49

Posudek - čipování zvířat, zpracoval: Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc

 

 

Komora veterinárních lékařů České republiky
MVDr. Jan Bernardy, Ph.D., prezident
Palackého 1/3, 612 42 Brno

V Brně dne 1. srpna 2013

Vážený pane prezidente,

v souladu s Vaším požadavkem zasílám stanovisko ohledně čipování zvířat zájmových chovů. Prošel jsem reprezentativní databáze a musím s lítostí konstatovat, že vědecky podložených a odborně oponovaných údajů je minimum. Naproti tomu se lze na internetu setkat se stovkami názorů laické veřejnosti i odborníků, které k problematice čipování zaujímají svoje stanoviska. Vycházejí přitom z osobní zkušenosti, a to jak negativní, tak i pozitivní. Příspěvky na diskusních fórech se nejčastěji zabývají obavami o narušování osobní svobody zvířat a potažmo i jejich majitelů, administrativní a finanční zátěží s tím spojené, zdravotními riziky a tím, zda má být čipování povinné či dobrovolné.

Předtím, než se pokusím odpovědět na položené otázky, dovolím si prezentovat několik úvah na dané téma, které by se daly shrnout do následujících bodů:

  1. Podobně jako snad již nikdo nepochybuje o nezbytnosti evidence osob, nemovitostí, motorových vozidel apod., snaží se celý rozvinutý svět najít optimální formu identifikace zvířat, a to zejména zvířat zájmových chovů, která dlouhodobě žijí po boku svého pána. Děje se tak nejen proto, aby úřady měly kontrolu nad výběrem poplatků a bylo možné identifikovat zvíře zatoulané, ale hlavně kvůli tomu, aby dříve nebo později mělo každé zvíře svého majitele, a to včetně práv a zodpovědnosti z toho plynoucích. Ne všichni si uvědomují, jak významně by solidní identifikace psů posílila pozici majitelů zvířat např. při jednání s myslivci. Na rozdíl od České republiky jsou země, kde zastřelit zatoulaného psa není možné. Bezchybná identifikace zvířat by navíc významně urychlila jednání s pojišťovnami, umožnila přístup ke zdravotní dokumentaci zvířat a ve svém důsledku tak mohla zachránit mnoho zvířecích životů.

  2. Žádná z identifikačních metod není ideální, nicméně ve srovnání s dostupnými možnostmi vychází čipování jako nejvíce specifické, nejhůře zneužitelné a nepříliš invazivní. Jako klinik jsem desítky let tetoval psy (hlavně štěňata) do ušních boltců i do slabin a o invazivnosti a bolestivosti tohoto zákroku pro zvířata není pochyb. Nošení oblíbených ‚známek' na obojku psy určitě nebolí, ale obojek lze snadno ztratit nebo dát jinému zvířeti. Obcházení povinnosti identifikace tím, že čip umístím na obojek, považuji za typicky české řešení švejkovského stylu. Za nežádoucí a zbytečnou považuji kombinaci identifikačních metod (více čipů u jednoho zvířete, kombinace čipu a tetování apod.), nicméně vždy se vyplatí, když je u čipovaného zvířete na obojku telefonní číslo na majitele, příp. další údaje. Já to tak alespoň u svých psů dělám a nejméně v jednom případě se to vyplatilo.

  3. Zdravotní rizika shrnuji v odpovědi na položené dotazy, nicméně je třeba zdůraznit, že absolutně bez rizika není žádný zákrok, při kterém je narušena celistvost kůže nebo se provádí injekční aplikace a není rozhodující, zda jde o aplikaci čipu, perforaci kůže tetováním nebo řez skalpelem.

Nyní k Vašim dotazům:

  1. Může injekční implantace RFID čipu určeného pro zvířata způsobit vážnější zdravotní poškození (lokální nebo celkové), u kterého druhu (pouze u druhů pes a kočka, příp. fretka) a s jakou četností je uváděno v odborné literatuře.

    Pokud je čip aplikován v souladu se správnou veterinární praxí, tj. provádí se kvalifikovaným odborníkem čipem, který je určen pro zvířata, jsou dodrženy zásady asepse, kůže není vícenásobně perforována, je dodrženo místo aplikace, nejsou významně poškozeny okolní tkáně a čipované zvíře je zdravé, vážnější zdravotní poškození nehrozí.

    Poněvadž je do organismu aplikována cizorodá látka (čip, zbytky dezinfekce apod.), může se u psů a koček s pravděpodobností cca 1 : 10 tisícům vyskytnout celková reakce organismu (obvykle jde o alergického pacienta a hypersenzitivitu I. typu). V místě vpichu může u psů i koček dojít, stejně jako po jakékoliv jiné injekční aplikaci (např. očkovací látky), k mírnému zduření, které má u psů prakticky ve všech případech přechodný charakter. Kočky na porušení integrace kůže reagují jinak a s pravděpodobností 1 : 500 - 1000 se může vyvinout proces závažnější, tj. může dojít až k transformaci buněk v nádorovou tkáň. Tyto poznatky se k aplikaci čipu kočkám vztahují zcela výjimečně, nicméně literárně jsou v zahraničí i u nás prokázány případy postinjekčních sarkomů po aplikaci některých adjuvantních očkovacích látek (inaktivovaných vakcín). Riziko komplikací v místě vpichu se dá omezit tím, že se čip nebude aplikovat do stejných míst, která se používají k vakcinaci koček i psů.

    Co se týče fretek, případně dalších živočišných druhů, nemám relevantní údaje a bude zapotřebí tuto záležitost konzultovat s příslušnými specialisty.

    Druhým problémem může být nežádoucí pohyb čipu v podkoží, což v citlivém organismu může pochopitelně vyvolat reakci na ‚cizí těleso' s lokální zánětlivou reakcí. Této komplikaci se dá předejít pečlivým výběrem čipů dostatečné kvality, které jsou opatřeny stabilizační pojistkou.

  2. Zda jste se setkal se zdravotním problémem u psa nebo kočky způsobeným aplikací mikročipu nebo zda je vám známo, že existují záznamy o vážnějším poškození psů čipy v ČR v posledních 5 letech.

    Vlastní zkušenosti se zdravotním poškozením psa nebo kočky v důsledku aplikace mikročipu nemám. Občas jsem se setkal s nářkem veterinárního lékaře/lékařky, že došlo k problematické aplikaci s ohledem na nedostatečnou fixaci zvířete a v jednotlivých případech bylo zapotřebí použít druhý čip, protože první mikročip nebyl díky ‚propíchnutí' kožní řasy zvířeti vůbec aplikován. Zkušenost s čipováním zvířat zájmových chovů v České republice, ale i jinde ve světě, je relativně krátkodobá a získat literárně ověřené údaje není snadné.

Závěr

Zhodnocením dostupných údajů a zkušeností s nezaměnitelným označováním psů, příp. i koček konstatuji, že zdravotní rizika této procedury nejsou vyšší než při běžných preventivních veterinárních zákrocích za předpokladu, že budou dodržena následující pravidla:

  1. Čipování bude lege artis provádět registrovaný veterinární lékař s ohledem na stáří a zdravotní stav zvířete.

  2. Budou použity kvalitní mikročipy zabezpečené proti nežádoucímu pohybu v podkoží.

  3. Místo aplikace mikročipu se nebude shodovat s jinými injekčními aplikacemi, např. vakcinací.

  4. Případné komplikace bude řešit kompetentní veterinární lékař a o nežádoucím účinku bude sepsáno hlášení zaslané Ústavu pro státní kontrolu veterinárních léčiv a biopreparátů (ÚSKVBL) v Brně.

  5. Čipována by neměla být zvířata nemocná, v geriatrickém věku a jedinci s prokázanou alergií. V tomto ohledu by mělo být rozhodující písemné stanovisko ošetřujícího veterinárního lékaře.

Zpracoval:

Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.


Publikováno 21. 8. 2013 14:58


Menu

Zrzka1.jpg

Platba kartou je samozřejmostí.

Nová šance pro ztracené čtyřnohé přátele.

Záchytná stanice pro dravce a volně žijící zvířata.

Jana Pospíšilová
Hněvotín 440
588 001 234
588 001 213

Broadline0001.jpg

Ordinační doba

pondělí - pátek 9,00 - 18,00

Adresa

Českobratrská 32
772 00 OLOMOUC


29. 9. Michal

Zítra: Jeroným

Napište nám